Kondenzace vlhkosti na zasklení plastových a dřevěných oken

Všechny nové moderní stavební materiály jsou charakterizovány mimo jiné tím, že vždy dbají na snížení tepelných ztrát a na úsporu energie. Nejinak je tomu i u plastových oken. Tento výrobek se na českém trhnu objevil ve významnějším rozsahu před cca patnácti lety a od té doby se každoročně stále více prosazuje. V současné době se spotřeba platových oken pohybuje nad 60% a je tomu tak především pro užitné vlastnosti těchto výrobků. Snaha vývojářů oken po celá desetiletý vedle k vývoji stále těsnějších systému a tak dnešní plastová, ale i dřevěná, nebo hliníková okna jsou opatřena zpravidla dvěma těsnícími profily, jež dokonale zamezí úniku tepla, ale i vzduchu. Na jedné straně tak zákazník ušetří významnou část nákladů na vytápění, na druhé straně však musí změnit svoje dosavadní návyky, pokud se týče mikroklimatu v domácnosti.

Co je to kondenzace?

V domácnosti se může totiž objevit nový fenomén – kondenzace vlhkosti na zasklení. Co je to kondenzace? Je to srážení drobných kapiček vody na předmětech, jejichž povrchová teplota je momentálně nejnižší. Všichni ten jev známe jako orosen, zamlžení zrcadel, skel, kachliček nebo v jednoduché formě zamlžení brýlí, ke kterému dochází vždy, když teplý a vlhký vzduch se přiblíží k takto chladnému povrchu. V podstatě je příčina jevu velmi jednoduchá. Teplý vzduch „unese“ větší obsah vlhkosti, než vzduch studený. Jakmile se teplý vzduch přiblíží k chladnějším předmětům, ochladí se a nadbytečná vlhkost se vysráží.

Proč nejčastěji dochází ke kondenzaci na zasklení? Okno musí plnit velmi důležitou a základní funkci tj. osvětlení interiéru. Nemůže být tedy vyrobeno z materiálu příliš silného materiálu. Základem je vždy sklo a teplotní vodivost skla je ve srovnání s jinými materiály relativně vysoká. Tepelný odpor zdiva nebo jiného materiálu pláště objektu je podstatně vyšší. Je-li vnější část okna intenzivně ochlazována v důsledku vyšší vodivosti skla, může se jeho vnitřní povrchová teplota ochladit až na kritickou teplotu, při níž nastane kondenzace vlhkosti. Například při teplotě vzduchu v interiéru +20 °C je tato teplota při 60%-ní vlhkosti cca 13,2 °C. Může dojít i ke kondenzaci vlhkosti na rámu? Za normovaných podmínek by tato situace neměla nastat, neboť koeficient prostupu tepla rámem je natolik nízký, že by za těchto podmínek nemělo dojít na povrchu rámu k poklesu pod 10,2 °C, což je pro +20 °C, 50%-ní vlhkost a venkovní teplotu – -15 °C právě tzv. kritická teplota.

Vlhkost v místnosti

Jestliže je však situace v interiéru jiná, než jsou uvedené klimatické podmínky, může dojít i ke kondenzaci na plastových rámech. Je-li tedy vlhkost v místnosti vyšší než je oněch 50%, teplota může poklesnout pod 20 °C a může dojít ke kondenzaci vlhkosti. Vlhkost se vysráží na plochách, které mají nižší teplotu. Může to být sklo, ale jestliže je koeficient prostupu tepla sklem Ug menší než koeficient prostupu tepla rámem UF vysráží se vlhkost na povrchu rámu.

Jak je to s vlhkostí ve vzduchu? I když se nám to nezdá tak množství vodní páry, které se v průběhu dne uvolňuje do obydleného prostoru je velmi vysoké. Říkáme, že v domácnosti jsou zdroje vlhkosti. Takovými zdroji jsou především koupelny, prádelny a kuchyně. Praní, vaření podstatně přispívá ke zvyšování obsahu vzdušné vlhkosti. Květiny rovněž mohou přispět, ale málokdo si uvědomí, že to může být i sám uživatel, kdo je zdrojem vlhkosti. Vždyť jedna osoba za noc uvolní během spánku až 0,5 l vody. Všechna tato vlhkost se musí nakonec někam uvolnit. Pokojové podmínky Z uvedeného je zřejmé, že základní podmínkou pro vznik kondenzace nebo obráceně, pro zamezení kondenzace je tedy teplota a relativní vlhkost v interiéru. Tyto veličiny by se měly udržovat na úrovni s níž počítá norma – tedy + 20 °C a 50% vlhkosti. Objekt by měl být trvale vytápěn. Za těchto podmínek by nemělo ke kondenzaci docházet. Samozřejmě v konstrukci domu musí být vyloučeny všechny tzv. tepelné mosty. Teplotu umíme celkem bez problémů regulovat. Jak ale můžeme ovlivňovat vlhkost.

Nepodceňujte větrání

Jedinou praktickou možností je větrání. Obsah vlhkosti snížíme tak, že část vzduchu z interiéru s vysokým obsahem vlhkosti nahradíme vzduchem z exteriéru, který má nižší teplotu a tím i nižší absolutní vlhkost. I když venkovní vzduch může mít stejnou relativní vlhkost je při jeho nižší teplotě absolutní množství vodní páry v m3 podstatně menší. Např. vzduch +20 °C s 60%-ní vlhkostí obsahuje 8,65 g/m3 vody; vzduch o teplotě 0 °C a stejné relativní vlhkosti obsahuje 1,6g/m3 vody. 28 Jak zajistit přiměřený obsah vlhkosti ve vzduchu?

Samozřejmě nejvýhodnější by byl nějaký ventilační systém s automatickou regulací a rekuperací tepla. Většina domácnosti tak bohužel zatím vybavena není a tak nám nezbývá než vystačit s větráním oknem (návod, jak správě větrat najdete níže). Nejúčinnější a nejrychlejší je vždy nárazové větrání otevřením okna. Měli bychom tak činit 3-4 krát za den po dobu alespoň 5 minut. Za tuto dobu nedochází k podstatnému ochlazení nábytku nebo stěn, ale pouze k výměně vzduchu.

Sušší vzduch z venku se poměrně rychle zahřeje, takže takovýto způsob větrání neovlivňuje příliš nároky na topení. Kromě nárazového větrání je možné využít i jiné metody, např. spárové větrání na kování, nebo v případě Gealanu automatických klapek Gecco. Nevýhoda spárového větrání na kování je v tom, že přes tuto spáru proniká do místnosti poměrně vzduch, což vede i k ochlazování ostění a hlavně v mrazivém počasí se nedá dlouhodobě použít.

Několik praktických rad na závěr:  Pokud je možno, nesušte prádlo v bytě

• Při vaření používejte digestoř a zavírejte dveře do další místnosti
• Rovněž dveře do koupelny při koupání nebo sprchování udržujte zavřené
• I rostliny v bytě mohou být zdrojem vlhkosti. „Prales“ v obývacím pokoji rozhodně mikroklimatu
• neprospěje. Na druhé straně byt bez květin působí smutně. Každou místnost pravidelně větrejte. Ložnici obzvlášť a hlavně před spaním
• Snažte se udržovat relativní vlhkost na 50%
• Optimální pokojová teplota by neměla klesat pod 21 °C.
• Topná tělesa je potřeba umístit pod okna, aby přirozenou cirkulaci docházelo k „omývání“ studených
• oken teplým vzduchem. Vnitřní žaluzie na skle velmi omezují pohyb vzduchu podél zasklení, mohou vznikat tzv. studené kapsy
• a v nich dojde ke kondenzaci. V chladných dnech raději žaluzie vytahujte do horní polohy. Květiny na parapetu a těžké závěsy rovněž mohou omezit přístup vzduchu ke sklu.
• Široké parapety by měly být opatřeny průchody pro pohyb vzduchu